Kapky

Kapky rosy, kapky deště. 
 
Kapky potu, kapky krve. 
 
To je láska. 
 
Říkej dnes a zítra ještě. 
 
Ještě slůvko sté a prvé. 
 
To je láska. 
 
 
 
Slůvko někdy bezbranné 
 
a tonoucí jak pápěříčko holubí, co vítr svál. 
 
A jindy slunce tekoucí, 
 
kdy smích a pláč jsou naruby a blázen král. 
 
 
 
Kapky nebe, kapky Země. 
 
Kapky světla, kapky bláta. 
 
To je láska. 
 
Vzejde ze mě, vzejde z tebe. Jednou zlá a jindy svatá. 
 
To je láska. 
 
 
 
Je jak tříska pod kůží, bez konce poušť 
 
a spánek zmáhající stráž - je z výšky pád. 
 
 
 
A jindy krásně žhavá spoušť, 
 
kdy v sobě štěstím umíráš 
 
a toužíš dát. 
 
 
 
Láskou se v máji svléká něžná kůra z bříz. 
 
Láska jak míza stéká. 
 
Řekni, řekni kdys, 
 
kdys prvně pil tu révu se solí 
 
a měl jsi strach, 
 
že láska zabolí tě po kapkách. 
 
 
 
Kapky blaha, kapky vůní. 
 
Kapky v troskách padlých tvrzí. 
 
To je láska. 
 
V blátě nahá, bosá v trní, 
 
v očích sladkou závrať hrůzy. 
 
Nosí láska. 
 
 
 
Chodí v džínách odřených, neptá se let 
 
a na zdech kreslí dvojí stín a dvojí tvář. 
 
 
 
Když přijde, skoupí celý svět. 
 
A každý velký sen a čin, i déšť, i zář. 
 
 
 
Láskou se slůvka letmá básní stávají. 
 
Láskou k nám hvězdy ve tmách 
 
v kapkách stékají. 
 
A jako tón chce strunou znovu znít, 
 
tak člověk touží, jako že chce žít, 
 
kapky lásky pít. 
 
Kapky lásky pít. 
 
Kapky lásky pít.