Šeptem

Nejsem z půlky ten, kým moh´ jsem být, 
sotva půlka jen, koho chceš mít, 
ti na očích vidím. 
 
Hlavou jsem prošel zdí už tolikrát, 
že o jednou víc nebude znát, 
před kým se stydím? 
 
V hlavě tichý hlas, co nemluví, 
stokrát ptám se ho, proč neodpoví, 
snad jen pro tebe mlčí. 
 
Tak mi promiň, že jsem nevěděl, 
neměl co říct, mluvit jsem zapomněl, 
někdy i tak málo stačí 
 
Jen se mi před očima zavíráš 
a šeptem říkáš, jen pojď dál, 
to, kdo jsem já, nechceš – nevnímáš, 
půl šašek a půl král. 
 
Žiju tu potmě, i když světlo svítí 
a plamen svíčky moje ruka cítí. 
Vše, co chcem´, to zrcadlí se v tváři, 
pravda je, že jsme jenom lháři.