Hoříš

Dva listy papíru, 
Jedna tužka a pár popsaných řádků. 
Teď jsme střed vesmíru. 
Jsme dvě družice, co neznaj svý místo. 
A já se ptám, 
Proč je všechno vzhůru nohama? 
Když stojíme na zemi a jsme tu pořád spolu. 
Proč když se ti dívám do očí, tak svět se už tak netočí 
A jde to s námi dolů. 
 
A ty hoříš, 
V plamenech vidím napsaný tvoje jméno. 
A ty mlčíš, 
Tvůj hlas jsem neslyšel a už je to dávno. 
A ty hoříš, 
V plamenech vidím napsaný tvoje jméno. 
A ty mlčíš, 
Tvůj hlas jsem neslyšel a už je to dávno. 
 
Neznáme slova, nemáme jména, 
Ale ty jak Venuše v lednu záříš. 
A když si tě Merkur táhne zpět, 
Aspoň tě mám ve svém adresáři. 
Tak zavolám, 
Že jsou konce příliš daleko, 
Když stojíme na skalách a díváme se dolů. 
Moře to ví, i když milionkrát přeteklo, 
Že se zase projdeme suchou nohou po molu. 
 
A ty hoříš, 
V plamenech vidím napsaný tvoje jméno. 
A ty mlčíš, 
Tvůj hlas jsem neslyšel a už je to dávno. 
A ty hoříš, 
V plamenech vidím napsaný tvoje jméno. 
A ty mlčíš, 
Tvůj hlas jsem neslyšel a už je to dávno. 
 
A ty hoříš, A já hořím 
A ty mlčíš 
A ty hoříš, 
V plamenech vidím napsaný tvoje jméno. 
A ty mlčíš, 
Tvůj hlas jsem neslyšel a už je to dávno. 
A ty hoříš, 
V plamenech vidím napsaný tvoje jméno. 
A ty mlčíš, 
Tvůj hlas jsem neslyšel a už je to dávno. 
Už je to dávno.