Z mého života

    Ami                        Dmi7 E     Ami 
1. Než zavládne blahobyt, tak ne, abysis pískal, 
                                Dmi7  E      Ami 
   a koukej čestně oznámit, co nečestně kdo získal, 
    Dmi7                        G                  C 
   ten, kdo nemá vyšší cíle, správně (snadně) nežije, 
     Dmi7                        G         E 
   člověk žije pro společnost, proto tady je, 
     Ami                             Dmi        Ami 
   všichni budou šťastně žít, jak v ráji, neřkuli, 
       Dmi           Ami           E           Ami 
   a všechno jednou budem mít, až se čas překulí. 
        Dmi7                        G         C 
R: Jó, to mi bylo šest, já seděl v první lavici 
      Dmi7                        G          E 
   a tohle všechno říkal náš pan hodnej řídící, 
        Ami                    Dmi       Ami 
   pak byla velká přestávka a já za paďana 
          Dmi         Ami          E          Ami 
   jsem svačil mlíko vod krávy s třema houskama. 
2. A na Západě žije člověk, co haraší zbraní, 
   pak už je tam jen velká louže a zlí lidé za ní, 
   ještě tyhle poučení v hlavě mi zněly, 
   a ráno u nás pod okny už tanky duněly, 
   tak popadnul jsem kraťasy a běžel před vrata, 
   kde chlap v podivným mundúru nám říkal "rebjata". 
R: Jó, to mi bylo dvanáct pryč a já už rozum bral, 
   všichni moc smutně koukali, proč, to jsem nechápal, 
   vždyť byly přece prázdniny a zrály jahody 
   a divný trampi na garmošky hráli u vody. 
3. Ó, zazni, písni vznešená o vrozené nám práci 
   a o tom, že se vyhýbat jí příliš nevyplácí, 
   já neměl vlastně ani čas očuchat rachotu, 
   a už jsem pochodoval na cvičáku u plotu, 
   v době, kdy jsem moh' pracovat a méně zahálet, 
   válel jsem se v krytu při přípravě na nálet. 
R: Jó, to mi bylo sotva dvacet a já s údivem 
   jsem nechápal, proč, když mám volno, nemůžu jít ven 
   a proč mi velí člověk, jehož hlavní předností 
   jsou neomezitelné meze omezenosti. 
4.=1. 
R: Tak to mi něco připomíná, ruce svírám v pěst, 
   vždyť nejsem v první třídě, no a je mi dvacet šest, 
   mám dojem, že si v televizi dělaj' legraci, 
   když krásnej chachar v obleku káže vo práci. 
5. Říkal už můj děda, když jsem na poli ho vídal, 
   hladovejch slov že se ještě nikdo nenasnídal, 
   i když se doba změnila, hloubš je do kapsy 
   a pivo stojí, co dřív stával frťan Metaxy, 
   volnou tvorbou cen se práce snadno posvětí, 
   zjistíme tak jen, kolik měl Babinskej dětí. 
R: Jó, je mi třiatřicet, a taky mi jasný je: 
   kde vládnou prachy, končí každá ideologie, 
   vždyť už směje se nám celej svět, jací jsme hlupáci, 
   platíce za propagandu víc nežli za práci.