Moc vyhlížíme vzhůru

     C                         D7 
*1: Čím to, zdá se mi, i když žijem na zemi, 
                F           Fmi         C 
    s hlavou zdviženou moc vyhlížíme vzhůru. 
*2: Když letní klekání nás pozve do strání, 
    svoje štěstí ryjem na stromovou kůru. 
        C          Dmi7 
1. Oklamáni lidmi bez citu, 
          Emi7      Dmi 
   které nezajímá, že jsi tu, 
           C                             Dmi7 
   a pro vlastní hloupost všechno kolem boří, 
             Emi           Dmi7 
   doufat chce se nám, že na Zemi 
          Emi          F 
   zbyde něco víc než kameny 
         E7                         Ami Dmi7 
   nebo pouště, nad kterými slunce hoří, 
    F              Fmi         C 
   pouště, nad kterými slunce hoří. 
         C                           D7 
R: Kam jdou ty davy uspěchaný, kam jdou na cesty nepoznaný, 
         F              C 
   kam jdou, kde čas ztrácí, 
         Ami7                       D7 
   svůj sen o výšce nad oblaky měl ten, kdo jako dítě taky 
          F            C 
   sám chtěl výš než ptáci. 
2. Uzavřeni v městech po léta 
   od míst, z nichž jsme rostli do světa, 
   našim dětem někde na dně duše schází, 
   když se v noci budí z polosnu, 
   námi směrovány do kosmu, 
   povídání babek o vodnících z mlází, 
   povídání o vodnících z mlází. 
R: Kam jdou ty davy uspěchaný, kam jdou na cesty nepoznaný, 
   kam jdou, kde čas ztrácí, 
   zas výš, a zatím tady dole, kde jsou louky, lesy, pole, 
   tím hůř své dluhy splácí. 
3.=2. 
*1: