Quasimodův sen

Zní zvon svatební, když spíš 
je sen pochlebník a lhář, 
vše zdá se ti bílé i chrám, 
s tebou právě poklekám, 
dík tvým snům jsem odvěká, 
vždyť já se ti právě teď zdám. 
 
Cink dvou tamburin 
ti zní, 
tvůj plášť z denních vin 
jdu prát. 
 
Já s půlnocí vcházím, když spíš, 
úsvit nech teď v dálce zrát, 
mám tě ráda, máš mě rád, 
tak mé srdce svou dlaní ztiš, 
teď sníš, teď sníš. 
 
Má vzrůst po jedlích, 
když spí, ááá 
a zášť posledních 
je dým. 
 
On sám 
pod svou houní sní dál, 
šedá tvář mu růžoví, 
o tom spánku málo ví, 
teď má mnohem víc 
než si přál. 
 
Jde snem stříbrným, 
jde dál, ááá 
a zvon bezhlasý mu zní. 
 
On sám s dívkou v bílém jde dál, 
nese ji jak pápěří, 
proč je sen jen příměří 
a úsvit má rub jménem žal, 
teď spí, 
teď spí, 
teď spí.