Přišel můj umělec

Ráj v hádce nachází 
dělá z úsvitů soumraky 
A necítí zákazy, 
šance mění na vraky. 
 
Hlínu ždímá 
s blátem zápasí 
smrt má na čele. 
Říct vůbec nedá si 
Tak ať táhne ten umělec 
od stolu, z postele. 
 
Nemá kouska soudnosti 
všechno rád z výšky přehlíží 
Tak ztrácí známosti 
Žiju s ním jak na kříži 
 
Všude má dluh, plány, 
jó, to má. 
Co s tím údělem? 
Já nejsem pitomá, 
tak ať táhne ten umělec 
od stolu, z postele. 
 
Hádky mít, 
pomalu stárnout, žít 
a zápasit. 
Já začnu v hlíně se mstít, na hlíně mstít. Ve hlíně mstít. 
Když chce může jít. On může jít. 
Jak to vzdát, co ale náhle s prázdnou místností? 
Kdy jenom vůbec to s náma vzalo zvrat? 
Nevíš, nevíš. 
Snad ho ráda mám. 
Slevíš, slevíš. Je můj sebeklam. 
Slevíš, slevíš. 
 
Já hlídám s půlnocí známý tón schodů skřípavých. 
Dusím se bezmocí, já si nejdu do hlavy. 
Zas ho vítám s touhou nezvanou, s vráskou na čele, 
krásná svou pohanou, zkusím tvářit se dospěle. Smířená s údělem. Přišel můj umělec. 
 
Hádky mít, 
pomalu stárnout, žít 
a zápasit. 
Já začnu v hlíně se mstít, na hlíně mstít. Ve hlíně mstít. 
Když chce může jít. On může jít. 
Jak to vzdát, co ale náhle s prázdnou místností? 
Kdy jenom vůbec to s náma vzalo zvrat? 
Nevíš, nevíš. 
Snad ho ráda mám. 
Slevíš, slevíš. Je můj sebeklam. 
Slevíš, slevíš. 
 
Já hlídám s půlnocí známý tón schodů skřípavých. 
Dusím se bezmocí, já si nejdu do hlavy. 
Zas ho vítám s touhou nezvanou, s vráskou na čele, 
krásná svou pohanou, zkusím tvářit se dospěle. Smířená s údělem. Přišel můj umělec.