Ležím v autě únosců

ORIGINÁLNÍ TEXT 
 
C G C 
 
       C                G 
R.: Já ležím v autě únosců, 
    C      F     G 
    dneska mě unesli. 
        C                G 
    Ale ven já dostat se chcu, 
    C      G         C 
    já ven dostat se chci. 
 
    G               F 
1.: Dneska v osum večer 
    C                   G 
    lehnul jsem si do postele. 
    C     F         G 
    Kdosi dveřmi prošel 
    C    G    F 
    a pistolí mířil na mě. 
 
       C                G 
R.: Já ležím v autě únosců, 
    C      F     G 
    dneska mě unesli. 
        C                G 
    Ale ven já dostat se chcu, 
    C      G         C 
    já ven dostat se chci. 
 
    G             F 
2.: Vzali mě do auta 
    C                   G 
    a jeli jsme neznámo kam. 
    C   F       G 
    Nasadili pouta 
    C       G     F 
    a jeden řek: "neuteč nám!". 
 
       C                G 
R.: Já ležím v autě únosců, 
    C      F     G 
    dneska mě unesli. 
        C                G 
    Ale ven já dostat se chcu, 
    C      G         C 
    já ven dostat se chci. 
 
    G                 F 
3.: Tak ležím v tom autě, 
    C                  G 
    pokusy o útěk jsem vzdal. 
    C       F      G 
    A řvu: "zabiju tě!", 
    C     G    F 
    celou dobu ve mně vztek plál. 
 
       C                G 
R.: Já ležím v autě únosců, 
    C      F     G 
    dneska mě unesli. 
        C                G 
    Ale ven já dostat se chcu, 
    C      G         C 
    já ven dostat se chci. 
 
D A D 
 
       D               A 
R.: Já ležím v autě únosců, 
    D      G     A 
    dneska mě unesli. 
        D                A 
    Ale ven já dostat se chcu, 
    D      A         D 
    já ven dostat se chci. 
 
 
Podle tohoto textu: https://www.maria.cz/clanky/lezim-v-aute-unoscu 
 
Ležím v autě únosců, které mne a spolubratra Burtuse veze do neznáma. Mám svázané ruce a velmi mě bolí zablokovaná záda. Je konec května, měsíce Panny Marie. Modlil jsem se k ní nyní každý den a žádal ji o přímluvu za mír v naší rozervané Sýrii. Pokouším se nyní v kapse nahmatat svůj růženec. Nedaří se mi to, i když se sebevíc kroutím. Mám pocit, že se mi s každým poskokem auta na téhle rozbité cestě v plné rychlosti lámou všechny kosti. Horko je příšerné. 
 
Zatímco uháníme dál, rezonuje mi v hlavě mnoho otázek, obav a myšlenek … na smrt. Myslím tedy na Pannu Marii a cítím její uklidňující přítomnost. Běžím k ní. Bere mě do náruče a já se v ní ukrývám. Cesta se zdá nekonečná. Jedeme do Iráku? Začínám se potichu modlit růženec. Věděl jsem, že Maria mě skrze růženec vede blíž k Ježíši.