Stará láska nerezaví

Maminko a táto, prosím vás, 
už budem vážně dítka hodná, 
jen řekněte nám, co je velká láska, 
chceme znát i pravdu do dna. 
 
Láska je jak proud, jak vodopád, 
když burácí z hor dlouhou strží, 
jak uragán a tajfun všechno smete, 
vůbec nic jí neudrží. 
 
Láska je jak tón, jak hebký plyš, 
když pohladí ti tvář svou dlaní, 
a vybarví ti tvé sny pastelkami, 
co nezblednou za svítání. 
 
Říkám: cest la vie, 
kdo nám odpoví, 
proč nám, kdopak ví, 
stará láska nerezaví. 
 
Protože je láska pekelná, 
v mé duši píše černou duší. 
Ne, láska je přec modré sojčí pírko, 
které vánek neporuší. 
 
Říkám: cest la vie... 
 
Nebe, peklo ráj i s očistcem, 
jak pravil jeden básník v básních, 
a přesto stará láska nerezaví, 
člověk všechno překoná s ní. 
 
La-la-la-la...