Nestačíš mi

  Ami F G E 
 
 
V pokoji hoří jen svíčka, 
zdají se ti sny, cukaj ti víčka. 
Máš pocit skvělej, já však pocit viny, 
už nestačíš mi, ani z poloviny. 
 
Něco o zvyku a železná košile, 
říkám ti věci, co znějí mile. 
A v mojí hlavě nezvaní hosti, 
                                    F 
bojím se rána a děsím se budoucnosti. 
 
                   Ami 
Žijem jen minulostí, 
co vyprchává... 
F 
Dál si myslíš, že jsem tě plnej, 
G 
znám svý práva. 
 
C                               G 
Už dávno pro mě ty jsi jediná... 
Pomalu otevírám oči. 
B 
Mám pocit, že vím čí to je vina 
F 
a tvoje víc jak polovina. 
 
Už dávno pro mě ty jsi jediná... 
Pomalu otevírám oči. 
Vzpomeň si prosím, když ráno vstáváš, 
jak málo mi dáváš.... Jééé 
C G B F 
 
 
V pokoji, co maj vysoký stropy, 
pomalu tuším, že spolu nezestárnem. 
Jistý je, že na mě zanecháš svý stopy, 
možný je, že zapomenu hned zrána. 
 
Něco o zvyku a železná košile, 
říkám ti věci, co znějí mile. 
A v mojí hlavě, nezvaní hosti, 
bojím se rána, děsím se budoucnosti. 
 
Žijem jen minulostí, 
co vyprchává... 
A dál si myslíš, že jsem tě plnej, 
znám svý práva. 
 
 
Už dávno pro mě ty jsi jediná... 
Pomalu otevírám oči. 
Mám pocit, že vím čí to je vina 
a tvoje víc jak polovina. 
 
Už dávno pro mě ty jsi jediná, 
pomalu otevírám oči. 
Vzpomeň si prosím, když ráno vstáváš, 
jak málo mi dáváš.... Jééé 
 
 
Jak málo mi dáváš....