Příběh malého chlapce 2

Hmi                          Emi 
Na ulici stál, chlapec malý, nic neviděl a proto se mu děti 
      F#7 
smály možná ze zlosti a pouhé lidské hlouposti. 
Jedno z dětí přišlo k němu blíž a zakřičelo na něj, jdi už pryč ty k 
nám nepatříš ooo, nepatříš. 
 
  Emi                 F#7         Hmi 
R:Kam má jít, chlapec který nevidí. 
Chodí jen sem a tam a tiše vráží do lidí. 
A přitom ptá se sám sebe proč si nemůže hrát a s ostatními dětmi na 
hřišti stát, vidět stromy a slunce co svítí na domy. 
 
2:Kolem něho lidé procházeli se skloněnou hlavou, aby neviděli, co se 
děje, když se někdo někomu směje(někdo někomu směje) 
 
R: Kam má jít... 
 
 
A přitom ptá se sám sebe, 
proč si nemůže hrát 
a s ostatními dětmi na hřišti stát, 
tak si klekl, spojil ruce a tiše řekl. 
 
Recitativ: 
 
Proč jste na mě takový, 
já přece za to nemúžu, 
ale i když nevidím, 
to ještě neznamená, 
že nemúžu být štastný. 
Jsem rád na světě, 
chci se smát, 
chci dělat, co mě baví, 
chci se radovat s maličkostí, 
nechte mi místo. 
 
A přitom ptá se sám sebe, 
proč si nemůže hrát 
a s ostatními dětmi na hřišti stát, 
vidět stromy a slunce, co svítí na domy. 
 
A přitom ptá se sám sebe, 
proč si nemůže hrát 
a s ostatními dětmi na hřišti stát, 
vidět stromy a slunce, co svítí na domy.