Pověst o zrození kosa

Pověst o zrození kosa 
(Otakar Petřina / Ladislav Kantor) 
 
Ticho vět je jak tvůj portrét 
němá řeka tušení 
vidíš vzlétá bílý pták 
nevíš kam a nevíš jak 
a tak mlč až potom mluv 
 
Naučíš se šetřit slovy 
až překročíš Rubikon 
jedno salto Mortale 
barvy snů maj namále 
ptáš se kolikrát 
jen jednou 
 
Teď a nebo nikdy 
teď a nebo nikdy 
teď a nebo tisíckrát 
 
Už se blíží blíží k slunci 
let v hlubinách mlčení 
bledý bledý bílý pták 
nech to nech to je to tak 
už se nemá vrátit kam 
 
Ještě pár světelných minut 
ještě pár vyhraných dnů 
nemá jméno nemá hlas 
tak když se zmůžeš 
na úžas aspoň jedinkrát 
jedinkrát 
 
Aspoň aspoň jednou 
aspoň aspoň jednou 
aspoň aspoň jedinkrát 
 
Sny v tobě jak auta parkujou 
na ranvejích světa rolujou 
z nepsaných not čteš si rád 
letět můžeš budeš sám sám 
to musíš sám 
 
Není kdyby kdyby 
letí 
nesmírnou dálkou nesmírnou dálkou vesmíru 
letí 
nesmírnou dálkou nesmírnou dálkou vesmíru 
letí 
 
Sám bílý 
uprostřed samých vran 
někdy zpívat chtěl 
tak letěl dál a dál 
letí 
letí 
 
Ticho vět je jak tvůj portrét 
němá řeka tušení 
na ní vzlétá bílý pták 
nevíš kam a nevíš jak 
tak kdy se zmůžeš 
na úžas 
 
Navigován hvězdou ranní 
v závojích svých popelů 
až se spálí zčerná sám 
slyším ho jak zazpívá 
a to kolikrát chceš zažít 
 
Jenom jenom jednou 
jenom jenom jednou 
jenom jednou jedinkrát 
 
Jenom jenom jednou 
jenom jenom jednou 
jenom jednou jedinkrát 
 
Sny v tobě jak auta parkujou 
na ranvejích světa rolujou 
z nepsaných not čteš si rád 
letět můžeš budeš sám sám 
to musíš sám 
 
Není kdyby kdyby 
letí 
nesmírnou dálkou nesmírnou dálkou vesmíru 
letí 
nesmírnou dálkou nesmírnou dálkou vesmíru 
letí 
 
Sám bílý uprostřed samých vran 
někdy zpívat chtěl 
tak letěl  dál a dál 
 
Zpívá 
zpívá