Noc je stříbrný flauš

Jak z cínových plíšků noc vešla sem k nám, 
pluj si nad splavem smíšků, 
tak jak já tě jen znám, 
koupel ti dodá ten lesk, jenž sotva popsat se dá, 
jsem v koncích, samá voda, prostě jen se mi zdá. 
 
R: Že noc je stříbrný flauš, co tě hladí, 
   nemáš-li po ruce šál, 
   i když tě úplněk svléká, 
   říkám si pro sebe dál. 
   Že noc je stříbrný flauš namodralý, 
   aspoň co na sebe máš, 
   a když jsi v stříbře tak vábná, 
   tak oči dokořán, držím nad tebou stráž. 
 
Je směšné co říkat, když nese nás proud, 
letní koncert cikád, hleďme nepřeslechnout, 
ke splavu plavem, i já bych byl tvým splavem tak rád, 
pak vejdeš celá v tmavém, takže může se zdát. 
 
R: Že noc je stříbrný flauš, co tě hladí, 
   nemáš-li po ruce šál, 
   i když tě úplněk svléká, 
   říkám si pro sebe dál. 
   Že noc je stříbrný flauš namodralý, 
   aspoň co na sebe máš, 
   když však jsi v stříbře tak vábná, 
   za krejčí ušetřím, 
   zlatník přijde mě dráž, 
   za krejčí ušetřím, 
   zlatník přijde mě dráž.