Píseň o malíři

Bydlíval u nás v podkroví 
voníval terpentýnem 
a že byl malíř, to se ví, 
občas byl cítit vínem 
Rostly mu vousy trosečníků 
ztracených vprostřed vlastní země 
v očích jak v šachtě do světlíku 
každý se ztrácel jako ve tmě 
 
Maloval lidi z okolí 
všechny jsme dobře znali 
jenže - když malíř dovolí - 
pak jsme je nepoznali 
pak jsme je nepoznali 
 
Pane malíři, co vás to vede 
proč chcete malovat jen tváře šedé 
do očí zlost a strach, nenávist se závistí 
pane malíři, to se vám přece vymstí 
Pane malíři, ulice reptá 
proč chcete malovat, co se jen šeptá 
co se jen po straně šeptá 
 
 
Kdo chce být doma prorokem 
raděj ať řekne Amen 
Malíři často do oken 
z ulice vletěl kámen 
Kdo čeká chválu současníků 
ztratí se vprostřed vlastní země 
Malíře kdosi na chodníku 
zmlátil a zmizel ve tmě 
 
Říkají lidé v okolí 
že dostal správnou lekci 
já však - když malíř dovolí - 
souhlasit s nimi nechci 
souhlasit s nimi nechci 
 
Pane malíři, co vás to vede ... 
 
Zamknul se ve svém podkroví, 
sám se svým terpentýnem 
Když potom vyšel, to se ví, 
sám sobě moh být stínem 
Pod paží nesl na provázku 
portrét tak zvláštní divné krásy 
Zmohla jsem se jen na otázku 
kdopak to je, kde žije asi 
Vydechl tiše do mrazu 
větu jež spát mi nedá 
Člověka k svému obrazu 
v ulicích teprv hledá 
Člověka k svému obrazu 
v ulicích teprv hledá 
Člověka k svému obrazu 
v ulicích teprv hledá 
v ulicích teprv hledá