Šachovnice

Šachovnice										M. Fojtík 
 
      G           F       C            g              F           C           G 
Ref.: Z šachovnic oken svítících mrakodrapů, dát dohromady hru, s níž bych si hrál. 
       F                     G               F          C        D 
Hrál a smál bych se jak malé klouče, životem tu hru pak bych nazýval. 
 
G            D         C     G             D       C       G 
1.	Tam v prvním okně najvyššího patra rodinná hádka nahlodává zdi. 
           D             c             g                D       C              G 
Vidím ho v koutku jak stojí tam bez pozlátka, stojí tam život a ta hra z šachovnic. 
C                                     G 
Stojí, tam stojí a před očima dlaně a hořké slzy stékají mu na ně. 
C                                      G 
Stojí, tam stojí a nad lidma se diví a jak tak stojí, sám sebe se stydí. 
C    Em   Am   G 
Dál, dál, dál, dál. 
 
2.	A jiné okno lásku k sobě tají, dva páry očí tam na ni se teď ptají. 
Doteky dlaně a dlouhejch polibků, život tam stojí v koutku jako kůl. 
Stojí, tam stojí a před očima lásku, na tváři červen a na čele vrásku. 
Stojí, tam stojí a kam s očima neví, na první hříchy pohled pěkný není. 
Dál, dál, dál, dál. 
 
3.	Pohledy smutné možná temná okna kryjí. Ty duše živé, které život zvolna míjí. 
I ony staví ty hry šachovnic, ač málo mluví, tak druhým lidem mnoho mohou říct. Stojím a stojím a do oken se koukám, zvednutý límec, píseň svou si broukám. 
Stojím a stojím těch oken plné oči a díky slzám se všechny rychle točí. 
Dál, dál, dál, dál. 
Ref.: