Měsíc ví, co nevím já

 
Měsíc tvář mi nežně hladí, 
dobře ví jak já se trápím, 
kdy už spát mi tiše radí, 
měsíc ví, co je být sám. 
 
Z dlaně prý mi bude hádat, 
jestli láska má se vrátí, 
verše prý mi bude skládat 
a psát je na okenní rám. 
 
Měsíc ví, co nevím já, 
že můj kluk se s jinou líbá, 
s jinou dívkou se vídá, 
rodinnou růži má, 
s jinou dívkou se vídá, 
o mně málo už dbá. 
 
Neví sám, co vlastně schání, 
dívčí jména se mu pletou, 
nezná sám svá vlastní přání, 
nemá nic o co by stál. 
 
Každý žal se jednou ztratí, 
z praxe málo času zbývá, 
svítá, slunce střechy zlatí, 
měsíc šel zas o dům dál. 
 
Měsíc ví, co nevím já, 
že můj kluk se s jinou líbá, 
s jinou dívkou se vídá, 
rodinnou růži má, 
s jinou dívkou se vídá, 
o mně málo už dbá. 
 
Měsíc ví, co nevím já, 
že můj kluk se s jinou líbá, 
s jinou dívkou se vídá, 
rodinnou růži má, 
s jinou dívkou se vídá, 
o mně málo už dbá. 
 
Měsíc ví, co nevím já, 
že můj kluk se s jinou líbá, 
s jinou dívkou se vídá, 
rodinnou růži má, 
s jinou dívkou se vídá, 
o mně málo už dbá.