Měsíc ví, co nevím já
Černocká, Petra
Měsíc tvář mi nežně hladí, dobře ví jak já se trápím, kdy už spát mi tiše radí, měsíc ví, co je být sám. Z dlaně prý mi bude hádat, jestli láska má se vrátí, verše prý mi bude skládat a psát je na okenní rám. Měsíc ví, co nevím já, že můj kluk se s jinou líbá, s jinou dívkou se vídá, rodinnou růži má, s jinou dívkou se vídá, o mně málo už dbá. Neví sám, co vlastně schání, dívčí jména se mu pletou, nezná sám svá vlastní přání, nemá nic o co by stál. Každý žal se jednou ztratí, z praxe málo času zbývá, svítá, slunce střechy zlatí, měsíc šel zas o dům dál. Měsíc ví, co nevím já, že můj kluk se s jinou líbá, s jinou dívkou se vídá, rodinnou růži má, s jinou dívkou se vídá, o mně málo už dbá. Měsíc ví, co nevím já, že můj kluk se s jinou líbá, s jinou dívkou se vídá, rodinnou růži má, s jinou dívkou se vídá, o mně málo už dbá. Měsíc ví, co nevím já, že můj kluk se s jinou líbá, s jinou dívkou se vídá, rodinnou růži má, s jinou dívkou se vídá, o mně málo už dbá.
Do databáze přidal
Mišáček,
dne 27. 01. 2026