Na nádraží stává

D 
Na nádraží stává vždycky kousek stranou, 
G                   A           D 
na rukávu domovenku krásnou vyšitou. 
Na tváři má stopu zkušenostmi psanou, 
G                   A 
celej nesvůj, dokud kola vlaků nekleDpou. 
 
   G 
R: V světě plným válek, násilí a hádek 
   D 
   pokouší se trochu žít, 
   G                   D         G 
   a tak každý ráno je mu prostě hej, 
   D         A      D 
   naučil se slušně žít. 
 
Chce to nevýt s vlky, co pro sebe si hrabou 
a na cintorín světa nedávat svůj ideál. 
Když už jednou jsi, tak buď - co s tebou svedou, 
leda že snad pochopí, kde a proč ses tu vzal. 
 
R: V světě plným válek...