Lék

                  E            A       E 
1. Když duše má bloudí, neví, kudy se dát, 
                    A                    E 
   uvnitř cosi mě svírá jak žízeň, jak hlad, 
                           A         E 
   dlaně obracím vzhůru a nechám se vést, 
                  A                E 
   jak pastýřem stádo přes kamení cest. 
2. Tak když je mi nejhůř, nejsem nikdy sám, 
   do jeho rukou kroky svý dám, 
   a bolesti slábnou, on je síla a lék 
   na moji slabost, pláč a vztek. 
3. Ale když všechno se daří, v duši kvete mi sad 
   a štěstí jen hoří, pryč žízeň je, hlad, 
   tak z cesty svý scházím, chci stačit si sám, 
   na jeho lásku zapomínám.