Věž tónů a slov

Kde jsou přátelé 
Šedý vlasy mám 
A dětský plácky hledám v sobě sám 
Jenom blázen jsem dál 
Láska je těžkej kov 
Platím dluh co mám 
Čas mi dal 
Tu věž tónů a slov 
 
Já ptal se básníků 
Co já tak dobře znal 
Proč já je dlouho nepotkal 
Snad už v nebi kašlou 
V křídlech sov 
Čistěj dál věkem zašlou 
Tu věž tónů a slov 
 
Já se narodil jako nahej muž 
Anděl dal mi hlas a v něm zlatej nůž 
A přivázal mě k židli 
Řek mi: Písně lov! 
Já od těch dob mám za obydlí 
Tu věž tónů a slov 
 
Já z tvýho špendlíku mám vpich 
Kouzlo woodoo znáš 
Já nejsem loutka magická 
Tak další špendlík vraž 
Já si v okně ležím 
Světlo je můj krov 
Ty stejně někdy najdeš stěží 
Tu moji věž tónů a slov 
 
Jsi řídká jak Long Bitter, a na dně vět máš spor 
Tím úrodnej lán ložnice hned změníš na úhor 
Jak soudce máš touhu spasit cestou na hřbitov 
Zná dobře naše směšný hlasy ta věž tónů a slov 
 
Jsme oba jedný řeky druhej břeh 
Dál co se stane, tak to nech 
Já tě měl lásko jak svůj dech 
Právě mosty se pálej, je čas kříže nést 
Kříže dnů a dálek našich příštích cest 
V tom není, lásko, nijaká lest 
 
Já vůbec nevím, proč je to právě tak 
Že zní mi v každý větě ochraptělej pták 
A je to báseň jménem Havran, ten havran mě klof 
Snad mě před ním bude chránit píseň, věčná věž tónů a slov