Má pravá láska

          Dmi                C 
1. Bosý trávou jsem šel průzračným ránem, 
                F  C         Dmi  G 
   když den na loukách květy otvírá, 
           F                       G        Dmi 
   a tam spatřil jsem stát svoji pravou lásku, 
    C       F                G 
   jak se smutná o kmen vrby opírá. 
2. Šel jsem k ní a z dálky jsem jí mával, 
   šel jsem blíž, abych svou lásku přivítal, 
   když však vzhlédla, já spatřil slzy v jejích tvářích, 
   řekla:'Milý můj, ty jsi mě oklamal.' 
3. 'Vem si zpátky prstýnek, co dals' mi z lásky, 
   tenkrát, když jsi svou věrnost přísahal, 
   sliby tvé odnes' vítr na travnatých pláních, 
   přešel rok, a ty sis jinou dívku vzal.' 
4. Jestli můžeš, tak zkus mi odpustit, má lásko, 
   co budu žít, já toho budu litovat, 
   člověk sám v neštěstí se jenom těžko brání, 
   ty však víš, nepřestal jsem tě milovat. 
5. V dlouhých nocích, kdy spánek nepřichází, 
   jen obraz tvůj mi před očima vyvstává, 
   v náručí chci tě mít, však najednou se ztrácíš, 
   já ve snech svých tvé jméno do tmy šeptávám.