Mě se to přece netýká

Mě se to přece netýká, že dítě z domu utíká 
Že láska brečí v přízemí a na půdě je oslava 
Že ptáci chodí po zemi a hloupost křídla dostává. 
 
Mě se to přece netýká, že svět si zase oniká 
Že slova papír nešetří a člověk s ďáblem postává 
Že kulky lítaj v povětří a dělo čelo přehrává. 
 
R: Co je mi světe do tebe, nehřeju, co mě nezebe 
   Starej se každém o sebe, než vykopnou nás do nebe 
   A v teple svojí peřiny sní každém svoje dějiny 
   To přece není povinný starat se o jiný. 
 
 
Mě se to přece netýká, že slepec s holí klopýtá 
Rovnou pod kola auťáku, jen lidi žádnou panyku 
Ten děda v starým šusťáku měl zůstat na svým chodníku. 
 
R: Co je mi světe do tebe…