Klobouk plný deště

Hadry smáčel déšť 
jak tam u zdi nářků spal 
úsměv blázna měl 
a půlku váhy 
a klobouk zmaštěný 
stal se kašnou opodál 
a ten déšť v něm zněl 
když čas náhle oněměl 
o čem snil 
ten strašák do zelí 
a déšť myl 
tu tvář filozofa 
světadíl 
ve snu rozdal celý 
za těch pár chvil 
klobouk málem plný vláhy byl. 
 
Tak se zprávou stal 
jeho klobouk plný deště 
zprávou pro blázny 
co někam táhnou 
majitel z vína spal 
snil ten krásný dávný ještě 
v hloubce vrásek nápis měl 
že čas dávno přeletěl 
on svůj čas 
svým vínem zpomalil 
sám ho hřál i mráz 
když dny nesčítal 
hledač krás 
krásu málem párkrát odhalil 
teď tu v pustinách zůstal 
před ním klobouk plný vláhy stál. 
 
Klobouk plný deště 
moh´ by klidně jednou můj být 
vždyť to stačí jenom být 
a ruku vztáhnout 
tahle trofej putovní 
stvořená je pro ráj bláznů 
co se vznášejí 
za tou stejnou nadějí 
jako on 
právě vzbuzený 
ze sna do bdění 
když právě přestal déšť 
pod hadry mu zněl 
dávno puklý zvon 
klobouk s deštěm vzal 
já to nebyl, já to nebyl 
kdo se tenkrát smál.