Faunovo pozdní odpoledne

 
Pár povadlých, smutných růží 
 
stín oděný v kozlích kůžích 
 
pár flétnových škál 
 
pláč, smích a tak dál 
 
tón, jako když pták tiše vzlétá 
 
cár mlhy prý jako šál. 
 
 
 
Tohle všechno mi dal 
 
včera k večeru Faun 
 
šedivý v tváři 
 
kde se vzal tu se vzal 
 
jako mrzutý klaun 
 
a tiše hrál. 
 
 
 
Zpíval o tanci víl 
 
ale mátožný byl 
 
jak motýl v září 
 
taky chvěl se mu hlas 
 
jak se tenčí ten čas 
 
každému z nás 
 
bude třást jednou v stáří 
 
léty i ten strom zpráchniví. 
 
 
 
Tohle všechno mi dal 
 
včera k večeru Faun 
 
šedivý v tváři 
 
kde se vzal tu se vzal 
 
jako mrzutý klaun 
 
a potichu hrál. 
 
 
 
O tom, že je to tak 
 
že jdou roky a pak 
 
pak přijde stáří 
 
vlasy posype sníh 
 
ať jsi žebrák či mnich 
 
a nebo král. 
 
 
 
A pak byl zas ten tam 
 
nevím jak, nevím kam 
 
prostě zmizel jak dým 
 
a ta písnička s ním 
 
a mně teď schází 
 
chodím zahradou sám 
 
a sám sebe se ptám 
 
kdopak byl ten pán. 
 
 
 
Snad jen optický klam 
 
třeba pohly se tam 
 
jen lístky v mlází 
 
ale v cihlových zdech 
 
přesto dál rudne mech 
 
a padají dál 
 
povadlé plátky růží 
 
dál padají, padají.