Varování

1. Zase padá listí a vzduchem lítá prach. 
   Vítr cesty čistí - asi od zklamání. 
   To spadaný listí na podrážkách mých snah, 
   ještě trochu připomene tvoje přání. 
 
R: Co komu kdo dluží už dávno déšť splách’, 
   jenže na jazyku leží příchuť po zklamání. 
   Tak co ti ještě svěří, nebo máš strach, 
   že tvůj stín nese varování. 
 
2. A pak slyším slova, že vítr cosi šeptá. 
   Otáčíš se znova, vstříc setkání. 
   Ta nevyřčená slova mám v zádech i když se neptám, 
   přicházejí znova bez varování. 
 
R: Co komu kdo dluží už dávno déšť splách’, 
   jenže na jazyku leží příchuť po zklamání. 
   Přichází často a na nic se neptá, 
   ve svých rukách nese varování. 
 
3. Když pak padá listí, vzpomínka se vrací. 
   Stopy prý jsou čistší - to mu však nezabrání. 
   Vždy když padá listí, padají i slova. 
   Slyšet je, chce velký odhodlání. 
 
R: A co komu kdo dluží už dávno déšť splách’, 
   jenže na jazyku leží příchuť po zklamání. 
   Ve vzduchu visí, že jsi byl lhář, 
   proto tvůj stín nese varování.