V průvanu

Zagorová, Hana

Když v průvanu kůži 
 
koupanou vnímám celá, 
 
vzduch fénuje, cítím opiát z něj. 
 
Stát zůstanu, průvan nad vanou 
 
proudy dělá zas léto tu je, 
 
písně z rádia zněj. 
 
 
 
V průvanu, ó, v průvanu 
 
zůstanu, ať si mě suší. 
 
 
 
Vzduch kudrnatý snáší 
 
z Petřína ručník froťák. 
 
Noc na lavičkách 
 
cítím v krůpějích z něj. 
 
Dech průvanu rozevlátý 
 
hlavu motá, zas léto prý je, 
 
písně ztrácejí děj. 
 
 
 
V průvanu, ó, v průvanu 
 
zůstanu, ať si mě suší. 
 
 
 
Koupací, z průvanu, plášť 
 
 
 
si dám na zimu ušít, 
 
když v průvanu kůži 
 
koupanou vnímám celá. 
 
On fénuje, cítím opiát z něj. 
 
 
 
V průvanu, ó, v průvanu 
 
zůstanu, ať si mě suší. 
 
Koupací, z průvanu, plášť 
 
si dám na zimu ušít. 
 
 
 
V průvanu, ó, v průvanu 
 
zůstanu, ať si mě suší. 
 
Koupací, z průvanu, plášť 
 
si dám na zimu ušít. 
 
 
 
V průvanu, ó, v průvanu 
 
zůstanu, ať si mě suší… 

Do databáze přidal Mišáček, dne 30. 07. 2026