V průvanu
Zagorová, Hana
Když v průvanu kůži koupanou vnímám celá, vzduch fénuje, cítím opiát z něj. Stát zůstanu, průvan nad vanou proudy dělá zas léto tu je, písně z rádia zněj. V průvanu, ó, v průvanu zůstanu, ať si mě suší. Vzduch kudrnatý snáší z Petřína ručník froťák. Noc na lavičkách cítím v krůpějích z něj. Dech průvanu rozevlátý hlavu motá, zas léto prý je, písně ztrácejí děj. V průvanu, ó, v průvanu zůstanu, ať si mě suší. Koupací, z průvanu, plášť si dám na zimu ušít, když v průvanu kůži koupanou vnímám celá. On fénuje, cítím opiát z něj. V průvanu, ó, v průvanu zůstanu, ať si mě suší. Koupací, z průvanu, plášť si dám na zimu ušít. V průvanu, ó, v průvanu zůstanu, ať si mě suší. Koupací, z průvanu, plášť si dám na zimu ušít. V průvanu, ó, v průvanu zůstanu, ať si mě suší…
Do databáze přidal
Mišáček,
dne 30. 07. 2026