Už si nevzpomínám

Dnes už vím, že čas odděllil nás mříží. 
 
Vzpomínky šedé únavou mě tíží, 
 
snad i mým strážným andělům se klíží víčka. 
 
 
 
Kam jsi šel, jak jsi vypadal, kdo ví to? 
 
Andělé, copak není vám to líto, 
 
že můj čas v sobě díry má jak síto? 
 
Co v něm zůstane… 
 
 
 
Tak jako ptáci vzlétá zvolna v dálce 
 
vzpomínka z římsy dávných dní. 
 
Ztěžka se zdvíhá, má už svoje léta, 
 
třepetá křídlem loučení. 
 
 
 
Kam jsi šel, proč i obrys tvůj se hroutí? 
 
Kde jen mám ten tvůj prstýnek, ten z pouti? 
 
 
 
Nemyslím, že mě bůhví jak dnes rmoutí, 
 
že si nevzpomínám.