Stvořená k lásce

Jaká, tak jaká mám být? 
Úsměvná, plačící. 
Něco mezi tím, co s výšky podpatků 
prohlíží svět a nechytí. 
 
Snad jsem to já, když v hlíně odpadků 
uvidím květ a necítím. 
 
Stvořená k lásce 
možná i snad. 
Nosím v srdce svou klec, 
jsem jen žena, né věc. 
 
Stvořená k lásce, 
z lásky k ní stvořená. 
Věčně drásám v ní klid. 
Jaká mám být? 
 
Tam, tam kde srdce mám. 
Nad klecí krouží pták 
a křičívá, že klec je zamčená 
jak ten můj svět, co prožívám. 
 
Vím jenom já, pro lásku stvořená. 
Jen na pohled se usmívám. 
 
Stvořená k lásce, jistě možná i snad. 
Nosím v srdci svou klec. Žena, né věc. 
Stvořená k lásce, k ní stvořená. 
Věčně drásám v ní klid. 
Jaká mám být? 
 
tada, tada, da..........