Sám jsi šel

Sám jsi šel, 
nechal´s tu jen plášť a klíč. 
Sám jsi šel, 
co si budu lhát - jsi pryč! 
Proud tě přines, proud tě vzal 
a plakej, směj se, křič. 
Svět otáčí se dál. 
 
 
Sám jsi šel, 
neptám se tě kam a s kým. 
Sám jsi šel, 
bojím se jen fám a zim. 
Zim, jimž každý splácí daň 
a příjdou, já to vím, a vybělí mi skráň. 
 
 
Pak zazebou dny do dlaní 
a nad tebou výsměch havraní, 
to černé: krááááá 
 
 
Sám jsi šel, 
k tomu stačí vstát a jít. 
Sám jsi šel, 
asi že tak má to být. 
 
 
Mám se sama vrátit snad 
a najít prázdný byt 
a sama jíst a spát. 
 
 
To zazebou dny do dlaní 
a nad tebou výsměch havraní, 
to černé: krááááá 
 
 
Sám jsi šel, 
všichni vědí proč, krom nás. 
Sám jsi šel, 
za to může krev a čas. 
Čas tě odvlál od mých vrat 
a odtrh’ od mých řas 
a nechce zpátky dát. 
 
 
Zbylo vzpomínek pár 
a tenhle prázdný byt. 
Však srdce má ten dar, 
že nepřestává bít.