S loudilem v patách

Mám v patách loudila lásky, 
loudí už jedenáct let, 
ten si dává záležet! 
Loudil loudí a já si sháním skrýš. 
S loudilem lásky je kříž. 
Je mi blíž a blíž. 
 
 
Mám v patách loudila lásky, 
prý by mě nejradši sněd´. 
Dát mu šanci, sní mě hned! 
S hrůzou pádím, 
jak v čerstvé brázdě myš. 
Loudil je kocourem spíš, 
je mi blíž a blíž. 
 
 
Měním šaty, z kousku 
vaty lepím si knír. 
Co však zmohu, zpoza rohu 
a ze všech škvír 
loudil kouká, snad to vzdá! 
Léta aspoň mírnej náskok mám. 
 
 
Mám v patách loudila lásky, 
párkrát už do louže klek´. 
V blátě loudil blázínek, 
v jarním blátě i v deštích podzimních. 
V únoru napadne sníh, 
loudí v závějích. 
 
 
Měním šaty, z kousku 
vaty lepím si knír. 
Co však zmohu, zpoza rohu 
a ze všech škvír 
loudil kouká, snad to vzdá! 
Léta aspoň mírnej náskok mám. 
 
 
Mám v patách loudila lásky, 
jenže ho obrůstá mech. 
Ztrácí výdrž, krátí dech… 
Vzdal ten závod či 
náhle zůstal stát? 
Jen aby nenastyd´ snad, 
kdo by měl mě rád! 
 
 
Jen aby nenastyd´ snad, 
kdo by pak měl mě rád! 
Jen aby nenastyd´ snad, 
kdo by pak měl mě rád…