Motýlí žal

Svítá, hvězdy už spí 
 
a zázračná rosa, průzračná, vysychá. 
 
Noc se ztrácí stínům 
 
plačících bříz, 
 
co k nebi ční. 
 
Ptáci nevděční říkají: hosté smuteční. 
 
 
 
Svítání vstává, noc vzdává. 
 
Vylhaná rána jsou sama, 
 
láskou zrazená. 
 
Dávno už spálená. 
 
Proč stále žízníš? 
 
Proč trýzníš svou duši hříchy? 
 
Snad z pýchy... 
 
Co je příčinou? 
 
Kdo pak to ví? 
 
 
 
Svítá, tebe se ptám. 
 
Co se ti zdá, když tě blouznící potkávám? 
 
Na to se tě ptám. 
 
Svítání vstává, noc vzdává. 
 
Vylhaná rána jsou sama, 
 
 
 
láskou zrazená. 
 
Dávno už spálená. 
 
Proč stále žízníš? 
 
Proč trýzníš svou duši hříchy? 
 
Snad z pýchy... 
 
Co je příčinou? 
 
Kdo pak to ví? 
 
 
 
Svítá, poděkuj snům. 
 
Sny novým dnům 
 
každé svítání odhání. 
 
Svítá, svítá... 
 
 
 
Svítá.