Modrý ostrov snů

Děvče s tváří mou ulicí jde ránem bílým, 
 
skříně výkladní, barev zář a shon ho míjí. 
 
Děvče v šatech, které znám, otáčí se za mnou náhle, 
 
možná že jsem to já, sama sobě neznámá. 
 
 
 
Děvče s tváří mou, pojď sem blíž, vždyť já se dívám, 
 
ty jsi přece mnou, a já dál zas tebou bývám. 
 
Co tu hledáš zmámená vprostřed aut a houfu chodců? 
 
Ona odpoví jen, hledám, co se hledává. 
 
 
 
Modrý ostrov snů, o kterém se nám jen zdává. 
 
Modrý ostrov snů čeká v nás a snít nám dává. 
 
 
 
Modrý ostrov snů je v nás, 
 
jenom jít, jen mít zas křídla 
 
na nich letět jak dřív, nechtít nic, jen sebou být. 
 
 
 
Nebe azurové pod svou hlavou písek jen, 
 
i ta pozemská tíž s vlnou odplouvá. 
 
Smíš mít zas lásku křišťálovou 
 
svým srdcem ji zaplatíš 
 
kouskem jednoho mládí, časem, který pádí. 
 
Proč nebýt blíž těm hvězdám jak ten příboj? 
 
 
 
Děvče s tváří mou odchází a zdá se cizí, 
 
už je najednou pouhý stín, jak v dálce mizí. 
 
Po ní zůstal jen ten hlas, který říká neustále, 
 
ostrov, co se nám zdál, jenom v sobě hledej dál! 
 
 
 
Modrý ostrov snů, o kterém se nám jen zdává. 
 
Modrý ostrov snů čeká v nás a snít nám dává. 
 
Modrý ostrov snů je v nás, 
 
jenom jít, jen mít zas křídla, 
 
na nich letět jak dřív, nechtít nic, jen sebou být. 
 
 
 
Modrý ostrov snů, o kterém se nám jen zdává, 
 
Modrý ostrov snů čeká v nás a snít nám dává. 
 
Modrý ostrov snů, o kterém se nám jen zdává…