Miláček

Můj miláček je číslo, 
 
anděl s hanbou jedna ruka, lhář, 
 
anarchista, egoista, 
 
prevít, co má pěknou tvář. 
 
 
 
Jak ptáček pěkně zpívá, 
 
za zády mi tajně zívá lhář: 
 
podvádí mě, kde jen může, 
 
a pro mně má jen karabáč. 
 
 
 
Když sám jde pryč, 
 
zesmutním: chci být s ním, 
 
jemu jak dřív odpouštím 
 
každý hřích, skrývám pláč. 
 
 
 
Můj miláček je číslo, 
 
anděl s hanbou jedna ruka, lhář, 
 
anarchista, egoista, 
 
prevít, co má pěknou tvář. 
 
 
 
Vztekem číš jednou naplní se, 
 
bouchnu dveřma a buď si zdráv, 
 
 
 
jen se dívej, jak užívám léku, 
 
který jsi mi sám předepsal. 
 
Ha. 
 
 
 
Cesta pak bude volná 
 
a já budu s každým svolná jít. 
 
Se svým šarmem můžu pány 
 
dnem i nocí v patách mít. 
 
 
 
Až obrátí se karty, 
 
já tě pozvu na svou párty k nám, 
 
k první dámě, která mává 
 
i s takovejma, jak jseš sám. 
 
 
 
Půjdu pak pryč, 
 
zesmutníš, zatoužíš: 
 
ať jako dřív odpustím 
 
každý hřích, i ten pláč. 
 
 
 
Můj miláček je číslo, 
 
anděl s hanbou jedna ruka, lhář, 
 
anarchista, egoista, 
 
prevít, co má pěknou tvář. 
 
 
 
Až noc se změní v bílý den, 
 
já řeknu v pravou chvíli: máš 
 
co ti patří, máš co přál sis: 
 
ty sám jsi dneska paroháč. 
 
 
 
Máš, co přál sis, máš, co přál sis: 
 
sám jsi dneska paroháč.