Melodram

Zavři oči a vztáhni dlaň, 
jen tak do prostoru, 
kde netikají hodiny a nezní žádný tón. 
 
Zavři oči a vztáhni dlaň 
k nocím na obzoru, 
jež přinášejí prázdniny a lásky dech. 
 
Snad ston, co zašumí jak příboj 
a serve z čela hráz 
a oslní jak výboj 
a překvapí jak sráz 
a naplní tě steskem, snad něhou, 
co já vím, 
a přiková tě bleskem k těm dnům, 
rtům bláznivým, 
co prostoupí tvou duší jak zvuk, 
jak slunce zář. 
 
Jsi láskou mou, co tuší 
můj tep, můj strach i tvář. 
Té hodiny, co hájí břeh snů, 
 
ak jitřní svit. 
Nech křídla, která tají. 
Já můžu bez nich žít. 
Nech oči mé ať vidí nocí chuť laskavou 
i náruč, co se stydí, 
když padám únavou. 
 
Až na dně dna všech přání 
mě obklopíš jak proud, 
měj lásko slitování, 
ať smím se nadechnout 
a uvěřit, že čekáš v tom prostoru, 
v tom tichu, 
kde netikají hodiny 
a nezní žádný tón. 
 
Až na dně dna všech přání 
mě obklopíš jak proud, 
měj lásko slitování, 
ať smím se nadechnout 
a uvěřit, že čekáš v tom prostoru, 
v tom tichu, 
 
kde netikají hodiny 
a nezní žádný tón.