Křižovatka 6

Rádio mi včera v autě hrálo, 
 
hlasatel řek´ za pět minut půl. 
 
Slunce za sklem jen tak slabě hřálo 
 
na silnici rovné jako stůl. 
 
Po ránvěji šel sám, snad chtěl stopem 
 
motor ztich´ a on mi povídá, 
 
týden tu, co brala život hopem, nevídám. 
 
 
 
Křižovatka šest dvou dlouhých dálnic, 
 
tam ji jednou viděl naposled, 
 
jak se smála a víc už dál nic, 
 
nikdo neví, kdy se vrátí zpět. 
 
Křižovatka šest dvou dlouhých dálnic, 
 
tam ji jednou v dešti objímal, 
 
než zas byla pryč. 
 
A víc už dál nic, vítr vál. 
 
 
 
Nechtěl se svést a jen se díval do aut, 
 
jak se valí sem a zase tam 
 
a pak řek mi: zdá se, že jsem knokaut; 
 
vím, že se jí nikdy nedočkám. 
 
Po ránvěji šel sám, dál jsem jela, 
 
v srdci jako když mě poraní, 
 
dlouho mi ta jeho slova zněla do spaní. 
 
 
 
Hm, křižovatka šest dvou dlouhých dálnic, 
 
tam ji jednou viděl naposled, 
 
jak se smála a víc už dál nic, 
 
nikdo neví, kdy se vrátí zpět. 
 
Křižovatka šest dvou dlouhých dálnic, 
 
tam ji jednou v dešti objímal, 
 
než zas byla pryč. 
 
 
 
A víc už dál nic, vítr vál. 
 
 
 
Křižovatka šest dvou dlouhých dálnic, 
 
tam ji jednou viděl naposled, 
 
jak se smála a víc už dál nic, 
 
nikdo neví, kdy se vrátí zpět. 
 
Křižovatka šest dvou dlouhých dálnic, 
 
tam ji jednou v dešti objímal, 
 
než zas byla pryč. 
 
A víc už dál nic, vítr vál. 
 
 
 
Nánaná…