Jako jindy

Jako jindy zdá se mi, 
 
chrastí schránky v přízemí. 
 
I dnes ráno přišla zpráva, 
 
celý svět že vstává. 
 
Ospalí se dívají z oken 
 
prvních tramvají. 
 
 
 
Jako jindy škrtnu sirkou, 
 
kávu vařit dám. 
 
Jako jindy v černé kávě 
 
v příští chvíli 
 
rozpustíš svůj sen. 
 
 
 
Jako jindy vklouzne slunce 
 
krajkou záclon do čtyř bílých stěn. 
 
Jako jindy chci tě líbat, 
 
ještě chvíli hladit po vlasech. 
 
Jako jindy chci ti říkat, 
 
vzbuď se, lásko, 
 
už je na čase. 
 
 
 
Jako jindy vzrůstá spěch, 
 
město sténá v základech. 
 
 
 
Kdekdo v autě zapíná si 
 
bezpečnostní pásy. 
 
Nervózní sbor klaksonů 
 
překřičí tu zbytky snů, 
 
sotva řekneš dobré ráno, 
 
navíc není čas. 
 
 
 
Jako jindy v černé kávě 
 
jedním douškem 
 
rozpustíš svůj sen. 
 
Jako jindy vklouzne slunce 
 
do čtyř k sobě přitulených stěn. 
 
 
 
Jako jindy chci tě líbat, 
 
jen tě zvolna hladit po vlasech. 
 
Jako jindy chci ti říkat, 
 
vzbuď se, lásko, 
 
už je na čase. 
 
 
 
Jako jindy dláždění zvukem 
 
spěšné chůze zní. 
 
Jako v proudu uschlé kvítí, 
 
svět se někam řítí. 
 
 
 
Jako jindy další den 
 
nese náklad věčných změn 
 
a já vím, že ani nám 
 
se změny nevyhnou. 
 
 
 
Jako jindy v černé kávě 
 
jedním douškem 
 
rozpustíš svůj sen. 
 
Jako jindy vklouzne slunce 
 
do čtyř k sobě přitulených stěn. 
 
 
 
Jako jindy chci tě líbat, 
 
jen tě zvolna hladit po vlasech. 
 
Jako jindy chci ti říkat, 
 
vzbuď se, lásko, 
 
už je na čase. 
 
 
 
Všechno bude zkrátka stejné, 
 
jak to bylo asi tisíc let. 
 
Bílé slunce, černá káva, 
 
jenže dnes to bude naposled. 
 
 
 
Všechno bude téměř stejné, 
 
 
 
jako závěs odsunu ten klid. 
 
Všechno bude téměř stejné 
 
kromě mého přání 
 
zase jít dál…