Ikarův stín

V poledním slunci nad zemí přikrytou žárem 
k obloze stoupá Ikarův stín 
 
Zatím co naposled pohlédl vzhůru 
dřív než ho k náruči země pád smích 
s loutnami vandráci po kraji bloudí 
chutnají ostří nožů a dýk 
 
S loutnami vandráci o pravdě zpívaj 
v noci je skrývá temnoty plášť 
z dálky jim na pozdrav oprátky kývaj 
jak svleče prosté a vykvétá zášť 
 
koruny na trůnech oblétá píseň 
a kdekdo z mocných rád by se zdejch 
rád by se vytratil píseň však pálí 
do tváří prolhaných ohnivý cejch 
 
A tak se vandráci na stromech houpaj 
nebo jim po zádech promlouvá bič 
píseň však na křídlech proklouzne sítí 
s větrem se vznáší a uniká pryč 
 
A tak se vandráci na stromech houpaj 
nebo jim po zádech promlouvá bič 
píseň však na křídlech proklouzne sítí 
s větrem se vznáší a uniká pryč 
 
Vosk však náhle taje a sen se řítí dolů 
jako raněný pták, země pláče