Dávné lásky

ona: Někdy se mi zdává, že je slyším znít 
stříbrnými hlásky spolu šeptají... 
Naše dávné lásky, kam jen chtěly jít, 
než je osud roznes větrem po kraji? 
 
on: Toulají se v hájích, 
tančí na loukách, 
jiskří jarní rosou, 
ohněm dýchají. 
Vstoupí nohou bosou 
večer na tvůj práh 
a dlouho, dlouho, dlouho šeptají. 
 
Tiše stůj a poslouchej. 
 
ona: I tady někde musí být. 
on: Písně snů a zázraků. 
ona: Lásek i hvězd. 
on: Písně cest i tuláků. 
ona: I tady někde musí být. 
on: Chci své písně žít 
a mít svůj sen, svou tvář. 
Slyšíš vlétá 
branou světa. 
Vítej lásko, tady jsem! 
 
Chci své písně žít 
a mít svůj sen, svou tvář. 
Slyšíš vlétá... 
 
ona: Branou světa. 
on: Vítej lásko. 
oba: Tady jsem!