Dáma s diplomem

Vy časy svítivý, vy krásně hloupý, 
 
z vás, co zůstává. 
 
V paměti zálivy, kam smí jen vstoupit 
 
dávná únava. 
 
Všech dějů sloučení, 
 
těch nejtajnějších i těch bláznivých, 
 
jak důlek v trávě trvání mívá. 
 
 
 
Svou srstí stříbrnou se vítr lísá 
 
k dívčím zátylkům, 
 
když v lásce ustrnou 
 
tak prázdno v mísách najdou za chvilku. 
 
 
 
Bylo to nádherný, nicméně příliš krátký, 
 
záchvat smíchu mám, 
 
když slyším šlágr, co ve tom zpívá. 
 
 
 
Proč já, dáma s titulem 
 
as diplomem červeným, 
 
tak ve barvách a plynule 
 
 
 
já vám tady svlíkám soukromí. 
 
 
 
Vím, byl jste tady minule, 
 
sám u piva bez pěny, 
 
sám s náladou na nule 
 
v tý kleci smutku drátěný. 
 
 
 
Období testový nám sílu sklízí, 
 
chrbát kulatí, 
 
a když jsme hotovi, tak dávná víra 
 
má tvar záplaty. 
 
 
 
Šustíme knížkami a nevíme 
 
žít, jak žít se má, 
 
ten, kdo víc chápe, 
 
smutnější bývá. 
 
 
 
Někdy i plačeme a to, co známé 
 
nás moc nebaví, 
 
jak hrát si s plamenem, 
 
když talent máme pálit přístavy. 
 
 
 
Nám roční období čas nějak poplet 
 
léto se zimou, proč jiným zbývá, 
 
 
 
to, co nám schází. 
 
 
 
Proč já, dáma s titulem 
 
as diplomem červeným, 
 
tak ve barvách a plynule 
 
já vám tady svlíkám soukromí. 
 
 
 
Vím, byl jste tady minule, 
 
sám u piva bez pěny, 
 
sám s náladou na nule 
 
v tý kleci smutku drátěný.