Co ti brání v pousmání

HZ: Co ti brání v pousmání, 
 
 
 
proč se neumíš smát? 
 
Jsi led a mrak, když vcházíš, tak 
 
i topení přestává hřát. 
 
 
 
Co ti brání v pousmání? 
 
Jsi přísný mlčící bůh. 
 
S tou písemkou holky nepohnou, 
 
však pro tebe jsou míň než vzduch. 
 
 
 
PK, SH: Ví, na gymplu každý ví, 
 
 
 
že jsi matematik perfektní. 
 
ale k našim holkám nechováš se fér. 
 
Pětatřicet s pěknou vizáží, 
 
přesto naše holky podrážíš. 
 
Letos maturujem, tak to takhle ber. 
 
 
 
HZ: Co ti brání v pousmání, 
 
 
 
řekni, co na ně máš? 
 
Proč nejhezčí ty nejtěžší 
 
dáš příklady, které znáš? 
 
 
 
Téměř vždycky ironický, 
 
i když holky se dřou. 
 
A výsledek? To je kluků vztek, 
 
a holky si to opláčou. 
 
 
 
všichni: Dál, takhle to nejde dál, 
 
 
 
řekli kluci v prvním čtvrtletí, 
 
jinak naše holky vyletí, to ne! 
 
Tak si s matikářem normálně 
 
dali kávu v malé kavárně, 
 
a vznikla z toho schůzka století. 
 
 
 
Sám nám začal povídat, 
 
jednu maturantku měl moc rád. 
 
Jeho dopisy pak dala holkám číst. 
 
A tak přestal věřit v dívčí svět, 
 
začal maturantky prohánět. 
 
Ale teď se zase může začít smát.