Co mám ze své výhry

 
Tys toužil jít přímo, já oklikou zas. 
Vždy na puntík přesný a já nikde včas. 
Můj sen byl žít v městě a tvůj podél řek, 
tvou zbraní byl úsměv a mou zase brek. 
 
Až jednoho rána jsi moudřejší vstal, 
mě ustoupil ve všem a svého ses vzdal. 
Teď obrazem mým jsi, jsi svědomitý, 
jen jedno už nejsi, už nejsi to ty! 
 
Co mám z výhry své, co mám? 
Co mám z výhry své, se ptám. 
 
Už nechci se dívat, jak den ze dne míň 
teď z tebe mi zbývá, až zůstane stín. 
Vždy měl jsi svůj názor a měl jsi svůj šarm. 
 
Teď přitakáš ve všem, co já z toho mám? 
 
Co mám z výhry své, co mám? 
Co mám, zoufalá se ptám. 
Co dál? 
 
Jak ses celý proměnil, já žasnu nad ránem, 
moc se bojím otázku ti dát, 
udělals to z pohodlí či z lásky ke mně jen? 
A tak mi zbývá se ptát... 
 
Proč jednoho rána jsi moudřejší vstal, 
mě ustoupil ve všem a svého ses vzdal? 
Teď obrazem mým jsi, jsi svědomitý, 
jen jedno už nejsi, už nejsi to ty! 
 
Co mám z výhry své, co mám? 
Co mám z výhry své, se ptám. 
 
Co mám z výhry své, co mám? 
 
Co mám z výhry své, se ptám. 
Co mám, zoufalá se ptám. 
Co mám z výhry své, co mám? 
Co mám?