Básník a já

Má pokojík špinavý, 
 
všude neumyté nádobí; 
 
tam dívenkám vypráví, 
 
že je velký básník soudobý. 
 
Bývá s ním jen jeho lýra, 
 
já ho znám: má vous a kníra. 
 
Dál už jen pár nikláků, 
 
ale pýchu k oblakům. 
 
 
 
Já vyšla s ním do schodů, 
 
sedla na zem, neměl žádnej stůl. 
 
Pak z neznámých důvodů 
 
jsem tam zůstala s ním léta půl. 
 
Léta půl a zimu dlouhou, 
 
hřálo nás jen víno s touhou, 
 
psal na vlas můj zlacený 
 
verše špatně placený. 
 
 
 
My žili jako malí a dlouho spali 
 
a každá noc byla stejně vroucná, 
 
 
 
pusy sladký, žádný hádky, 
 
a žádnej plán do budoucna. 
 
Už to padlo. 
 
 
 
On píše dál, ale teď 
 
žene se za slávou blýskavou, 
 
tím oba nás čeká šeď: 
 
Mladá láska zašla únavou. 
 
 
 
Bývá s ním už jen ta lýra, 
 
já se vdám za inženýra, 
 
ten líbá hůř, nemá knír, 
 
ale v duši klid a mír. 
 
 
 
My žili jako malí, dlouho spali 
 
a každá noc byla stejně vroucná, 
 
pusy sladký, žádný hádky, 
 
a žádnej plán do budoucna. 
 
Už to padlo. 
 
 
 
On píše dál, ale teď 
 
žene se za slávou blýskavou, 
 
tím oba nás čeká šeď: 
 
 
 
mladá láska zašla únavou. 
 
 
 
Bývá s ním už jen ta lýra, 
 
já se vdám za inženýra, 
 
ten líbá hůř, nemá knír, 
 
ale v duši klid a mír.