Balada o osmi pannách

Sedm panen v katedrále 
jako květ se rozvíjí 
každé ráno hlavy sklání 
sedm bílých lilií 
Osmá černá jako vdova 
do růžence skrývá slova 
láska že jí zabíjí 
 
Sedm panen v katedrále 
jako bílí andělé 
ráno jejich zpěv se snáší 
na schodiště omšelé 
Osmá černá jako vdova 
pod závojem tiše schová 
úsměv lásky zemřelé 
 
Orloj čas odměří 
na černé rapyje 
léta a měsíce 
vlhnou jak kříž 
 
Smutek je pápěří 
lehce se rozbije 
stromy jsou kytice 
láska i smích 
 
Sedm panen v katedrále 
ve svatebních závojích 
ráno před oltářem stálo 
do zvonů pak jejich smích 
Osmá černá jako vdova 
hřbitov, hrob a svíce nová 
náruč věnců pohřebních