Až já budu bohatá

óóu… 
 
Ááá.. 
 
 
 
Až já budu bohatá, najmu modrej dům, 
 
spící tiše v zlatém kapradí, 
 
tam chci modrej pokoj mít, bleděmodrej trůn, 
 
záhon růží, branku s nízkou zdí. 
 
 
 
Budem tam jen ty a já, 
 
žádný hosty nebudeme zvát, 
 
řeknu, jděte, páni, o dům dál, 
 
jen můj milej může mě mít rád. 
 
Řeknu, jděte, páni, o dům dál, 
 
jen můj milej může mě mít rád. 
 
 
 
Až já budu bohatá, tak si koupím loď, 
 
k bílým břehům budu dálkou plout, 
 
jenom tebe pozvu, pojď a mně doprovoď, 
 
každej druhej najde prázdnej kout. 
 
 
 
Dřív než vesla cedrová 
 
s vlnami si začnou něžně hrát, 
 
řeknu, jděte, páni, o dům dál, 
 
jen můj milej může mě mít rád. 
 
Řeknu, jděte, páni, o dům dál, 
 
jen můj milej může mě mít rád. 
 
 
 
A že nejsem bohatá, nekoupím si nic, 
 
žádnej dům, ba ani žádnou loď, 
 
vlastně to tak nechvátá, když ti můžu říct, 
 
zůstaň u mně a se mnou jen pojď. 
 
 
 
Stejně tak všem ostatním, 
 
co by chtěli o mý srdce stát, 
 
řeknu, jděte, páni, o dům dál, 
 
jen můj milej může mě mít rád. 
 
Řeknu, jděte, páni, o dům dál, 
 
 
 
jen můj milej může mě mít rád. 
 
Řeknu, jděte, páni, o dům dál, 
 
jen můj milej může mě mít rád.