A kdo jsem já

Dívka s černou flétnou 
 
bloudí ulicí, tóny oknem vlétnou, 
 
tóny tajemné, tóny hladící. 
 
 
 
Já tu hudbu slýchám dříve než jdu spát, 
 
sním a nepospíchám, 
 
půlnoc bude bít, flétna bude hrát. 
 
 
 
Proč dívka má mou tvář 
 
i chůzi váhavou, 
 
proč kolem ní je zář, 
 
když přikrývám se tmou. 
 
 
 
Jak portrét z výstavy 
 
tu dívku dávno znám, 
 
dnes nemá šál 
 
a chybí rám. 
 
 
 
 
 
Proč dívka má můj hlas, 
 
 
 
proč má můj smích i splín 
 
a stejně štíhlý pas 
 
i účes, náruč, klín. 
 
 
 
Snad tenhle příběh psal 
 
sám Edgar Allan Poe. 
 
A kdo jsem já? 
 
A kdo jsem já z nás dvou. 
 
 
 
Vídám v lesku louží páry milenců, 
 
můra ve mně krouží, 
 
půlnoc bude bít, půlnoc milenců. 
 
 
 
Dívka s černou flétnou 
 
dál mě bude hrát, 
 
tóny oknem vlétnou, 
 
já se budu ptát, já se budu ptát. 
 
 
 
Proč dívka má mou tvář 
 
i chůzi váhavou, 
 
proč kolem ní je zář, 
 
když přikrývám se tmou. 
 
 
 
Jak portrét z výstavy 
 
tu dívku dávno znám, 
 
 
 
dnes nemá šál 
 
a chybí rám. 
 
 
 
 
 
Proč dívka má můj hlas, 
 
 
 
proč má můj smích i splín 
 
a stejně štíhlý pas 
 
i účes, náruč, klín. 
 
 
 
Snad tenhle příběh psal 
 
sám Edgar Allan Poe. 
 
A kdo jsem já? 
 
A kdo jsem já z nás dvou. 
 
 
 
 
 
Proč dívka má můj hlas, 
 
 
 
proč má můj smích i splín 
 
a stejně štíhlý pas 
 
i účes, náruč, klín. 
 
 
 
Snad tenhle příběh psal 
 
sám Edgar Allan Poe. 
 
A kdo jsem já? 
 
A kdo jsem já z nás dvou.