Mé Slunce

Marie: Slunce, 
slunce proč uhýbáš, 
proč do mých tváří 
krev mi vháníš 
a proč ti nejsem, 
tak jako včera, 
blízká. 
 
Kde zůstala tvá síla 
a tvá zlatá záře, 
kde zůstala tvá síla 
a tvá zlatá záře. 
 
Jaroslav: Proč ptáš se záře sluneční, 
když jejím zlatým klíčem, 
každý den otvírám naděje, 
že tvá ústa barvy růží 
budou smát se na mne 
a když slzu oko zrodí, 
do mých dlaní spadne. 
 
Spolu: Sluncem mým je láska, 
pálí víc než plamen, 
když mi z očí zamává, 
celé srdce podává, 
půlku mně. 
Jaroslav: A půl tobě. 
 
Spolu: Sluncem mým je láska, 
pálí víc než plamen, 
když mi z očí zamává, 
celé srdce podává, 
půlku mně. 
Marie: A půl tobě. 
 
Jaroslav: Slunce, 
slunce proč uhýbáš, 
proč do mých tváří 
krev mi vháníš 
a proč ti nejsem, 
tak jako včera, 
blízký. 
 
Kde zůstala tvá síla 
a tvá zlatá záře, 
kde zůstala tvá síla 
a tvá zlatá záře. 
 
Marie: Proč ptáš se záře sluneční, 
když jejím zlatým klíčem, 
každý den otvírám naděje, 
že tvá ústa barvy růží 
budou smát se na mne 
a když slzu oko zrodí, 
do mých dlaní spadne. 
 
Spolu: Sluncem mým je láska, 
pálí víc než plamen, 
když mi z očí zamává, 
celé srdce podává, 
půlku mně. 
Jaroslav: A půl tobě. 
 
Spolu: Sluncem mým je láska, 
pálí víc než plamen, 
když mi z očí zamává, 
celé srdce podává, 
půlku mně. 
Marie: A půl tobě. 
 
Spolu: Sluncem mým je láska, 
pálí víc než plamen, 
když mi z očí zamává, 
celé srdce podává, 
půlku mně. 
Jaroslav: A půl tobě. 
 
Spolu: Sluncem mým je láska, 
pálí víc než plamen, 
když mi z očí zamává, 
celé srdce podává, 
půlku mně. 
Marie: A půl tobě.