Vyznání

 
                       D 
         Co  to  tu  vyzvání, 
 
	zvoneček  z  plechu, 
                       Emi 
	je  to  mé  vyznání, 
                          D 
	pro  Vás,  co  jste  tu. 
 
 
         Co  to  tu  zacinká, 
 
         je  to  náš  smích, 
	            Emi 
         naděje  malinká, 
	        D 
         v  oblacích. 
 
                               F#mi 
Ať  si  kdo  chce,  co  chce  říká, 
           Emi        A7 
jsem  za  půlkou  života, 
       D                Emi 
někdy  zmocní  se  mě  pýcha, 
        G           A7 
někdy  úzkost  přilétá. 
 
Vždyť  ani  víno  v  týhle  zemi, 
nezraje  už  stovky  let, 
pane  Bože  dneska  je  mi, 
devětatřicet. 
 
A  tak  díky,  že  jste  tady, 
přišli  jste  mi  něco  přát, 
není  nad  to  tady  s  Vámi, 
občas  sedout  si  a  hrát. 
 
A  pak  cinknou  sklínky  v  šeru, 
doufám  dobrá  nálada, 
asi  si  to  fakt  moc  beru, 
mě  však  smutek  popadá. 
 
Já  vím  taky,  nejsme  svatý, 
umíme  i  křivě  hrát, 
ale  já  Vás,  milí,  zlatí, 
mám  i  přes  to  všecko  rád. 
 
	Nechci  mít  poklady, 
	nechci  mít  hrady, 
	jen  s  Vámi  za  pár  let, 
	zas  vidět  se  tady. 
 
	Ať  se  tu  ve  zdraví, 
	živí  a  při  síle, 
	sejdeme  naposled, 
	až  budem  u  cíle. 
 
         Co  to  tu  vyzvání, 
	zvoneček  z  plechu, 
	je  to  mé  vyznmání, 
	pro  Vás,  co  jste  tu.