Vejmelkova cesta do Chocně

          C              F           C         G 
Když jdeš lesem, tam co říčka, tak čarokrásně šumí, 
   C        F            C              G 
a zapomeneš na trable a všechny svoje zlosti, 
         C         F           C         G 
mech s jehličím i tvoje kroky milosrdně tlumí, 
   F             G             G7           C 
a slyšíš vrzat všechny svoje starý, dobrý kosti. 
 
                    F       C 
R:   A dál kráčíš loukou a polem, 
             Ami    F     G 
     sníš o klidu, přátelství, 
            Emi       F     C 
     vážka vzduchem, letí kolem, 
            Ami         G     C 
     lidem nosíš dobrá poselství. 
 
 
Torna tlačí na zádech a do rytmu se houpá, 
a štěstí se ti ve tvém srdci, tiše usídlí, 
támhle v řece, u splavu, se nahá holka koupá, 
ty přemejšlíš, kdo pak jí asi záda namydlí. 
 
 
R:   A dál kráčíš ................... 
 
 
Ptáci zpívají si v korunách, těch nedozírnejch stromů, 
ty v modřínovým háji klidně hodíš svoje záda, 
a nepospícháš nikam, nemusíš v neděli domů, 
a stejně jak ty jí, i příroda má tebe ráda. 
 
 
R:   A dál kráčíš ................... 
 
 
Pak kamaráda pozdravíš, co náhodou jde kolem, 
když potřebuje, pomůžeš mu, taky hrozně rád, 
a na pařezu posvačíš, jak za kuchyňskýn stolem, 
zas připadáš si jako kdysi, když jsi býval mlád. 
 
 
R:   A dál kráčíš .................. 
 
 
A když se soumrak na kraj sklání, tornu vybalíš, 
a za chvíli už oheň šerem tajuplně září, 
otevřeš si lahváč, boty mokrý vysušíš, 
a uvědomíš, jak krásný je i to tvoje stáří. 
 
 
R:   A ráno zas budeš kráčet loukou a polem, 
                       snít o klidu, přátelství, 
                      koukat na vážky, co lítaj kolem, 
                     lidem nosit dobrá poselství. 
 
                           F         C 
Tak buď s Bohem, starej, dobrej kamaráde ......