Pobřežím bloudím

Vosmanská, Karla

 
        C                  Am                G                    C        G 
1.	Pobřežím bloudím, chodím až k lodím, chtěla bych na jedné neznámé plout. 
        C                   Am               G                    C 
        Když v modré dálky, odplouvaj bárky, musím si jen povzdechnout. 
        F              C         Adim  C      F C         G 
        Na bílé peřeji nechat se nést, uvidět země, třpyt vzdálených měst. 
        C             Am                G                C 
        Na lodi bílé, žít blahé chvíle, necítit bolest a stesk. 
 
2.	Čas rychle maří, než přišlo stáří, šla jsem se k přístavu poohlédnout. 
        Tam přišla láska, s ní velká sázka, plavčík však odplouvá tmou. 
        Do písku v pobřeží psávám svůj žal, koukám se na ptáky, jak letí v dál. 
        Ráno, když svítá, smutek mě vítá, není kdo by mě na bárku vzal. 
 

Do databáze přidal Yogi, dne 30. 05. 2025