Zimní královna

Jak dál bílý sníh se k zemi snáší, 
cítím, že mám ho na řasách. 
Sníh mi v mé pouti nezabrání, 
vždyť jenom já vím, kde je Káj 
a za ním musím pořád dál. 
 
Má ho Zimní královna 
na svém hradě s bílou věží. 
Má ho Zimní královna 
v říši ker, kde stále sněží. 
Má ho Zimní královna 
a nechce mi ho vrátit zpátky. 
 
Něco s ním muselo se stát, 
co když mě Káj už nemá rád. 
 
Tak dál se brodím bílou plání, 
vítr už míří na mou tvář. 
Vítr mi v pouti nezabrání, 
vždyť jenom já vím, kde je Káj. 
 
Má ho Zimní královna 
na svém hradě s bílou věží. 
Má ho Zimní královna 
v říši ker, kde stále sněží. 
Má ho Zimní královna 
a rampouchem mu srdce poutá. 
Krutá Zimní královna, 
že zůstane s ním, navždy doufá. 
 
Něco s ním muselo se stát, 
co když mě Káj už nemá rád. 
 
MEZIHRA 
 
Dál bílý sníh se k zemi snáší, 
cítím, že mám ho na víčkách. 
Tíží mě víc než usínání, 
za malou chvíli půjdu dál. 
 
Má ho Zimní královna 
na svém hradě s bílou věží. 
Chladná Zimní královna 
v říši ker, kde stále sněží. 
Má ho Zimní královna 
a dechem svým nám duši spoutá. 
 
Něco nám muselo se stát, 
já přece vím, že mě má rád. 
 
Vládne Zimní královna 
na svém hradě s bílou věží. 
Chladná Zimní královna 
v říši ker, kde stále sněží. 
Vládne Zimní královna 
a rampouchem mu srdce poutá. 
Krutá Zimní královna, 
že zůstane s ním, navždy doufá. 
 
Něco nám muselo se stát, 
já přece vím, že mě má rád.